Železnice smrti – poznejte na vlastní kůži její krvavou historii

Železnice smrti i most jsou dnes obrovským turistickým lákadlem. Cesta sem z Bangkoku trvá asi dvě hodiny a turistickým centrem, odkud se za poznáním železnice i mostu vyráží, je městečko Kanchanaburi ve stejnojmenné provincii. Přímo ve městě jsou dva obrovské hřbitovy, na kterých odpočívají ti, co během stavby zemřeli, k mostu je to asi půl hodiny chůze.

 

 

A jaká je vlastně historie nechvalně proslulé Železnice smrti? Vznikat začala v červenci 1942 a Japonci jejím postavením sledovali jediný cíl – dát vzniknout zásobovací tepně, po které budou vozit vojáky a zásoby do Barmy, odkud se pak případně pokusí dobýt část území dnešní Indie. 

 

Na stavbu 415 kilometrů dlouhého úseku, který musel v náročném terénu vzniknout ve velmi krátké době, byli původně najímáni místní obyvatelé. V oblasti v té době řádil hladomor, a tak byli lidé zpočátku vděční i za mizerně placenou práci. Netušili ale, že se upisují k pracovním výkonům v nelidských podmínkách a že po čase nebudou dostávat ani plat a ani potravu. Během prací každý čtvrtý z nich zemřel.

 

 

Po několika měsících pak Japonci na stavbu nechali přivézt válečné zajatce. Ti byli podle nich kvalifikovanější a disciplinovanější. V nelidských podmínkách, kdy museli často pracovat i 72 hodin v kuse a často jen holýma rukama, bez použití nástrojů, byla stavba dokončená v rekordním čase 16 měsíců. Ale za jakou cenu…

 

Na konci války byl provoz na železnici přerušený, k jeho obnově došlo až v roce 1957, tedy ve stejném roce, kdy měl premiéru film Most přes řeku Kwai. Zápletka v něm je ale čirá fikce.

 

Dnes se po části železnice, včetně slavného mostu přes řeku Kwai, můžete projet v turistickém vláčku. Některé turisty z tohoto zážitku mrazí.