Kanchanaburi
V jakémsi rozporu s minulostí je současný klid a bujná kanchanaburská zeleň, které najdete na březích řeky Kwai. Za II. svě tové války zde totiž zahynuly tisíce válečných zajatců při stavbě Mostu přes řeku Kwai; tu pak vylíčil Pierre Boulle v románu, který se dočkal i filmové adaptace. Most byl po válce znovu postaven, z původní konstrukce přitom zůstalo pouze osm původních oblouků. Dvakrát denně po něm projíždí vlak na cestě do Nam Toku (Vodopád) – jde o pěkný, asi hodinový výlet dále na západ
Vzpomínky na válku
Po mostě se lze projít nebo si ho můžete prohlédnout z lodí, které křižují řeku a zastavují také u hřbitova a blízkých jeskyní. Představu o hrůzách, jež provázely stavbu mostu, si lze udělat na dvou hřbitovech, kde se nachází více než 8000 hrobů britských, holandských, australských, malajských, indických, kanadských, novozélandských a barmských válečných zajatců a dalších přibližně 100 000 asijských civilistů
Nápisy na pomnících jsou prosté a dojemné jako tragické básně. Na závěr můžete zamířit do válečného muzea stojícího na břehu řeky. Muzeum bylo zřízeno v bambusovém baráku podobném těm, které stály v zajateckém táboře. Expozice ukazuje na fotografiích, malbách a relikviích zvěrstva japonských věznitelů, dokumentuje vynalézavost zajatců ve snaze přežít vyčerpávající práci a nelidské podmínky, stejně jako sympatie místního obyvatelstva a jejich tajnou pomoc vězňům.
