Vstup do dobrých časů
První velkou kapitolu thajské historie začal psát král Ramkamhaeng Veliký, vládce Sukhothaie, města založeného kolem roku 1230. Jeho vláda se datuje od roku 1280 do roku 1317. Ramkamhaeng, který proslul využíváním slonů, vybudoval mocné království, ve kterém vzkvétalo i umění.
Kam se vydat:
První umění
Ve vrcholném období se jeho země rozkládala od Lampangu na severu Thajska až po Vientiane (nyní součást Laosu), na jihu pak až k malajskému poloostrovu. Dědictvím království jsou krásná sochařská díla, která můžete spatřit ve starých částech města Sukhotai. Po smrti krále Ramkamhaenga však moc jeho království upadla. V 15. století kleslo Sukhotai na úroveň provinčního města a krátce nato bylo zcela opuštěno.
Město Ayutthaya
Město Ayutthaya, založené roku 1350, bylo po více než 400 let sídlem jedné z největších civilizací Východu. Za panování krále U-Thonga a jeho nástupců království rychle rostlo. Na konci 14. století byli vytlačeni Khmérové z rozsáhlých oblastí severního a středního Thajska, definitivně Sukhotai, bývalé centrum mocného království byla vyvrácena také říše Sukhothai.
Roku 1431 bylo vypleněno město Angkor v Kambodži, a tak Ayutthaya získala výsadní postavení. Město se stalo centrem obchodu mezi Čínou, Indií a Evropou – týkové dřevo a koření se směňovalo za zlato a kanóny, které pak Siamci zapřahali za své slony. Někteří panovníci sice odešli předčasně (byli ubiti k smrti nebo otráveni), jejich poddaní v Ayuthayi však žili v blaženosti, „oddávaje se radovánkám a prostopášnostem“, jak si zaznamenal jeden cestovatel v 17. století. Opia bylo dostatek a nesezdané soužití a výměna manželek byly velmi populární.
Konec města Ayutthaya
Za vlády krále Naraie (1656–88) dosáhl svého vrcholu evropský vliv ve městě. Siamský královský dvůr navštěvovali vyslanci ze vzdálených zemí, například zástupci francouzského krále Ludvíka XIV.; různí cestovatelé, horliví jezuitští misionáři a obchodníci. Jistý řecký dobrodruh jménem Geraki Constantine Phaulkon byl dokonce jmenován prvním královským ministrem a působil jako hlavní zprostředkovatel při diplomatických jednáních.
Takové postavení však nevyhnutelně vzbudilo žárlivost a krátce před smrtí krále v roce 1688, kdy došlo ke krvavému povstání, byl Phaulkon zatčen a pak popraven. V následujících 150 letech neudržovala země se Západem téměř žádné kontakty. V období od 15. do 18. století Thajci často bojovali se sousední Barmou. V dubnu 1767 se Barmáncům podařilo dobýt po čtrnáctiměsíčním obléhání Ayutthayu. Město bylo vydrancováno a kulturní a umělecké památky zničeny.
Vyplenění Ayutthaye znamenalo velkou tragédii v dějinách Thajska, ke které se dodnes vrací podstatná část národa. Jeden z obránců města, kteří přežili, mladý generál Taksin z provincie Tak, sebral zbytky thajské armády a podařilo se mu barmskou vojenskou posádku z města vypudit.
